Náhodnost v hodnocení EIC Accelerator: Frustrace a nedostatek odpovědnosti
Úvod: Nepředvídatelnost procesu hodnocení EIC Accelerator Proces hodnocení programu European Innovation Council (EIC) Accelerator, zejména v krocích 1 a 2, je plný nepředvídatelnosti a pocitu náhodnosti, což vede k frustraci mezi žadateli. Nedostatek jasných důsledků pro hodnotitele, kteří poskytují nekonzistentní, nesprávná nebo neinformovaná hodnocení, tento problém ještě zhoršuje. „Faktor štěstí“ při výběru projektů Žadatelé ohlásili případy, kdy znovu předložené návrhy s minimálními nebo žádnými změnami uspěly, což podkopalo důvěryhodnost procesu. Tato náhodnost, přezdívaná „faktor štěstí“, je významným určujícím faktorem při výběru vysoce kvalitních návrhů. Tato nekonzistence je dále zdůrazněna případy, kdy jsou společnosti odmítnuty za získání určité částky finančních prostředků, zatímco jiné jsou vybrány, přestože získaly podstatně více. Nedostatek odpovědnosti a nekonzistentní zpětná vazba Program EIC Accelerator postrádá mechanismus, který by vedl hodnotitele k odpovědnosti za konzistenci jejich hodnocení. Odmítnutí žadatelé obecně nejsou motivováni zveřejňovat svá zamítnutí, což vede k nedostatečné transparentnosti procesu hodnocení. Tato situace ponechává profesionální konzultanty a spisovatele jako primární sběratele případových studií podrobně popisujících tyto nekonzistence. Opětovné předložení návrhu: Svědectví o náhodnosti Historicky mnoho projektů vyžadovalo vícenásobné předložení (3 až 5 pokusů), než byly financovány, což naznačuje, že proces hodnocení je příliš náhodný, aby přinesl konzistentní a žádoucí výsledky. Navzdory zlepšení zpětné vazby hodnotitelů po roce 2020 zůstává náhodnost významným problémem. Potenciální řešení pro zmírnění náhodnosti Odpovědnost hodnotitele a členů poroty: Implementace systému, kde jsou hodnotitelé a členové poroty hodnoceni na základě přesnosti svých rozhodnutí, by mohla zmírnit některé z těchto problémů. Například by mohl být zaveden systém „stávek“ pro hodnotitele, kteří nesprávně posuzují projekty, se sankcemi za nekonzistentní hodnocení ve srovnání s pozdějšími fázemi. Zlepšená komunikace a konzistentnost: Pomoci by mohla zlepšená komunikace mezi dálkovými hodnotiteli kroků 1 a 2 a členy poroty kroku 3, kteří mají různé zkušenosti a kritéria financování. Zajištění konzistence v důvodech odmítnutí ve všech hodnotících krocích by také snížilo náhodnost. Zveřejňování podrobných hodnotících kritérií a výsledků: Transparentnější komunikace hodnotících kritérií a podrobné, anonymizované výsledky hodnocení by mohly poskytnout žadatelům jasnější očekávání a snížit prvek překvapení při rozhodování. Závěr: Řešení náhodnosti pro lepší výsledky Náhodnost v procesu hodnocení EIC Accelerator představuje významnou výzvu, kterou je třeba řešit. Zavedení opatření pro odpovědnost hodnotitelů a zajištění konzistence a transparentnosti v procesu hodnocení jsou zásadními kroky k tomu, aby se EIC Accelerator stal spravedlivější a spolehlivější příležitostí k financování pro evropské inovátory.